Jar. Kvapilovi

Kraj by nebyl špatný, hochu,

jen kdyby měl slunce trochu.

Ale po nebi jde valem

velký chuchval za chuchvalem

bavlněných rmutných vln,

k zemi visí provázky z nich. –

Už je po těch velkých žízních,

po těch horkách. Nudy pln

člověk nehty kouše, zívá,

– nehledej v tom nadsázku –

rád by tak z těch provázků

dva, tři, čtyři chyt a splet –

buď zdráv! Ať tě těší svět!