JAR. VRCHLICKÉMU

V ten ostrov, kam on přistál na své pouti,

všech srdcí srdce, za snem Krásy píle,

Tvé vlajky hrdé, plachty Tvoje bílé

přes nepřízeň dnů, větrů šleh zřím plouti.

Vše mění se, zříš jícen vod se dmouti,

jen duch, jenž vlá v své svobodě a síle,

Čas deptá patou, věčný v krásy díle

se zvedá z trosek, do nichž vše se hroutí...

Ó, žehnána buď velká plavba Tvoje,

jíž objevil’s a nové dal nám světy,

pluj dál, nechť zmijí z vln jen syčí roje!

Hle, ostrov velkých kyne Ti již z dáli,

proud Času tříští o jeho se skály,

a z jeho sadů věčné voní květy!