Jara pohled nejvroucnější

Jara pohled nejvroucnější

pestré kvítí v kytku svil,

a pták poupě sotva puklé

z kypré čtyřlistkové kukle

za družku si vyprosil.

Zem, ten motýl u vesmíru,

na křídla už sbírá pyl,

v sníh než znova zapřede se,

snad ti plnou růži snese,

jakovou jsi netušil.

Její vůně obejme tě,

líbáním ti podá lék,

srdce k životu se vzruší,

a co mysl jemně tuší,

rozvije se v popěvek.