JARMILA.

Jak darmo srdce hoří,

mé srdce plamenné!

co v světě tužbu zmoří?

níž darmo srdce hoří;

co v světě lásku zkoří?

krom lásky odměnné.

Jak darmo srdce hoří,

mé srdce plamenné!

Kde růže trní nesla,

tam slušně nářek zní,

kde žádost v žalost klesla,

tam růže trní nesla:

mně žádost v žalost klesla,

mé srdce lkáti smí.

Kde růže trní nesla,

tam slušně nářek zní.

I lkát a lkát a lkáti,

jest sladko duši ctné!

ach můžli láska láti?

jen lkát a lkát a lkáti,

tak rozkoš z rány ssáti

můž mírnit muky mé!

I lkát a lkát a lkáti

jest sladko duši ctné!