JARMILA HÝSKOVÁ.

Je krásný srpen. Veselá

stanula na stanici:

na východ dráha běžela

přes Odru, Ostravici.

Ztepilá byla, kypěla

růžovým zdravím v líci.

Budoucnost jasná šuměla

kol sličné hlavy snící.

Je tichý září. Držela

horečka ji šílící.

Neznala dcerky, manžela

při loži v slzách dlící.

Čtyř týdnů dosti neměla

choroba ji vraždící:

tak bránila a nechtěla

se mladá duše zříci.

Je teskný říjen: hleděla

tvář tichá ve světnici;

to navždy zhaslá ležela

v brněnské nemocnici.