JARNÍ DEN.

Skřivana jsem slyšel z blízka, vyšed z domu ven;

na zahradě kvetla líska –

voněl jarní den...

Topoly se radovaly, že už zavál jih;

s hlav se ztrácel horám v dáli

zatvrzelý sníh...

Hejno housat žloutlo v trávě, stará syčela...

Nechtělo se jarní slávě

věřit docela...

Jaro že už? U nás také? – Všude na zemi?

A myšlenky všelijaké

hlavou táhly mi...

Potom zvonů znění chudé v šero zaznělo...

A snad věčně mrtvo bude,

co nás bolelo? – –

Šero zhoustlo nad lukami, měsíc přejal moc...

Byli jsme: zem a já sami –

vůkol vlahá noc...