Jarní déšť.

Nad krajem s vískou obláček se snes

a vzrostl v mrak. Stín v luhy padl zticha;

list nehýbá se, šeřík těžce dýchá

a plny vůně sady jsou i ves.

Slyš kvakot žab a trilek ptáka kdes, –

vše čeká déšť: strom, luh i polní lícha...

Teď padla krůpěj... mží... déšť šumí, šplíchá,

vše umlklo až na šum od nebes.

Plnými ústy země vláhu pije – –

Teď ustal déšť, – dech štěstí na všem leží,

a země oddychá tak blažená a svěží.

A slunce clonu mraků poodkryje,

a z pod nich modrá obloha se snivá

tak otcovsky na zmladlou zemi dívá.