JARNÍ DÉŠŤ.

Mhou jarní kráčeli jsme do údolí se skal,

a v páře před námi už usínaly líchy.

Do stromů vonících déšť jarní zticha pleskal,

a v hnízdě na stromě pták nepohnul se tichý.

Křik sojek utichl. Rosniček skřehot pouze

se mlhou ozýval a zase zvolna ztichal.

A kapky dešťové mizely v kolech v strouze,

mech voněl smočený, strom chvílemi mhou vzdychal.

A měsíc nevyšel, a hvězdy nezaplály,

dál tiše krápalo na měkké peří drozdů.

Jen trubka hajného se zatřásla kdes v dáli

v to tiché pleskání a v tlumený zpěv hvozdu.