Jarní deštík.

Ne klidný deštík z jara s nebe padá,

by zkypřil drn, a rozkvetla sněť mladá.

Víc klesá tam, kde cypřiš jest a akat:

to na hroby jde samo nebe plakat.

Jde na hrob starců, dětí na rov malý,

pro něž se žádné oko nezakalí;

jimž nikdo nedá slz ni modlitbičky,

již sami, sami vždy i o dušičky.

Jde na hrob těch, již ku zídce se tulí,

již klesli jedem, dykou, lanem, kulí.

A kolik v světě širém v rovu je jich,

to spočítej si deštných na krůpějích!