JARNÍ...

Na větvích štíhlých stromů šveholí zas ptáci,

les novou vůní dýše a slunce hýří jas,

v mou duši zledovělou jaro zas' se vrací,

to jaro opojné a plné divných krás...

Sad duše mé se chvěje – pučí ratolesti,

na mezi rozvil se zas' písně nové květ,

a v hájů korunách zas' nové zvoní zvěsti,

a v srdci nový snů se rodí zase svět...

Umlká zvolna harfa svou smutnou lkavou písní,

veselou notou zní zas' píšťal lesních ton,

a duše má, v níž nových tužeb roj se tísní,

zní zpěvem velebným jak rozhoupaný zvon...

Zas' jaro přilétlo... Ó cítíš jeho vání?

Ó pojď, má duše – pojď– my půjdem jemu vstříc,

za lesů šumotu a vánků kolébání

mu zazpíváme nových písní na tisíc!