Jarní hlasy.

V stinném háji. – Paprsk smavý

zvědavě se v listy loudí;

„kdo tam pěje, kdo tam jásá?“

v zlaté hlavě slunce soudí.

Trylkuje to, hvízdá, zvoní,

švitoří a šeptá jemně,

cvrliká a volá v touze,

vábí, láká „pojď sem ke mně!“

Odkuds’ z dáli smutné kuku

jako klinkot zvonů padá...

Co z těch snivých písní lesa

do srdce se citů vkrádá!

Toužím výš, jak volné ptáče

vyzpívat v tom vonném háji

vše, co v duši dřímá – bouří,

touhu, co jí duše tají.

Písně mé by padly v lesy,

letěly by v modro nebe –

a ty všecky, všecky, všecky

opěvaly by jen – Tebe.