Jarní. (I.)

Ještě němy sady, háje,

za horami písně ptačí,

a přec mi to v srdci jásá,

vonné jaro že juž kráčí.

Vlahý vánek krajem bloudí,

sněhy snímá s pole, nivy,

s oblak slunce zlato seje – –

tucha jara tvoří divy.

Stromy ještě v černém hávu,

pod ním však juž zeleň touží –

a ve hnízda opuštěná

blahy lásky sen se hrouží.

Přijde jaro – zeleň, květy,

v rodné lesy drobní ptáci,

potok vlnky zavolá si – –

jaro, jaro k nám se vrací.