Jarní idyla.

Juž Helička točí děvčaty:

oj, smavé jaro tu!

A drobounká líčka poupaty

se budí k životu.

A večer u plotu!

Tam panenka hledí z okénka,

rty růžové, sladká myšlénka...

Což junošík skočí přes plůtek,

jak srdce rozkvítá!

A obejme štíhlý živůtek

i líbá do syta...

A zář kol rozlitá,

tluk slavíka srdce proniká:

o pozdě dnes dívka zamyká!

Jen okénko zamkla, ale duch

i v spánku svoboden:

čím zjásal se dívce, ví jen bůh,

tvor toho nehoden!

Vím, sen tvůj lahoden!

Sni poupětem, nežli rozkvětem

se rozloučíš v srdci s dítětem!