Jarní idylla. (III.)

Leccos básník lidu řekl, leccos lidu pěl;

národ možná slova slyšel, možná neslyšel.

Slyšel-li, tož dobrý den.

Uchem tam a uchem ven!

Pouze citát utkvěl v mysli, pouze citát, třikrát žel.

Citát utkvěl, citát žije, nezničil ho cesty prach.

Citát žije, citát tíží, epilog je našich snah.

Pozorujem’ ve sboru

stáčení všech praporů.

Klidně spi, ó Norimberku, klidně spi a neměj strach!

Čekáme, že přijde chvíle, kdy se jas kol rozleje.

Až ta pravá přijde chvíle! Jaro, květy, naděje!

Prapor bohdá rozvinem’,

ale strach je v srdci mém:

Nezhyneme zatím, běda, na Prokopy, Matěje?!