JARNÍ. (II.)

Na křovinách již mládnou pupeny

a v úžlabí se modrá podlíska

a jihnou i ta šedá skaliska,

jak dole zručí živé prameny,

a na co jenom sněhu napadlo,

tím jarem oživlo a omládlo.

A ptáče hnízdo staví na klenku

a pro včelu se kvítek rozpuká,

a kde jen srdce, láska zaťuká –

kde místečka je pro mou myšlenku? –

Ó jaro, zlaté jaro, vrať mi zpět

jen jeden nápěv z těch zapadlých let!