JARNÍ ILLUSE.

Je to zas jarní den svěží a čistý,

celý, jak jitro jen bývá,

nesměle mladými květy a listy

a zlatem jehněd se dívá...

Láska jde přírodou! Veliké Příští

jakoby vanulo světem,

poslední krůpěj se v démanty tříští,

stráně se bělají květem...

Nikdy mít nebudu, co jinde vznítí

jaro snad ve srdci cizím,

ale to s povděkem přijmu, když svítí

leskem svých paprsků ryzím!

Rád uzřím po bouřích jaro své klidné

o naděj, o lásku chudší,

přinese pro mne též vzpomínky vlídné,

s životem smířit se učí!