JARNÍ INSPIRACE.

V nekonečné dálky rozsívaným světlem

Slunce posílá dnes svoje pozdravy,

celým krajem Velepíseň Lásky,

Vyšší Moci hlas, hlaholí jásavý.

Stromy z dálky voní, květy, listy v světle

nemohou svou radost pochopit,

radost z života, jejž miliony buněk

cítí v sobě slavný bouřit, snít a chvít!

Miliony hmyzu zlatým vzduchem

v svatebním si zvoní veselí,

miliony zvuků v jarním větru

milostnou se něhou tetelí.

Paprsky, hle, očí tisícerých

setkávají se – a silou tajemnou

příbuzenství duší, nová světla Žití

zapalují v sobě pojednou!

V každém tvoru, květu, v každé buňce těla

křičí o slyšení dnes pud jediný:

Uplatnit se – vzdát se! Znásobit své světlo,

zvěčnit bytí svého všechny vteřiny!

S úsměvem jsem vyšel, rozloženým v tváři,

reflex Slunce v snivém ve zraku –

tisíc světel chvělo se mi v duši,

kolik chvění, tolik zázraků!

Zdálo se mi, že mi v cévách ducha

mizí síla snů, co vlání praporů,

srdce-balon, že se odpoutalo

do volného letět prostoru!

Vůně, zvuky, barvy, celá sláva světel,

že mi resonují v nitru z Přírody,

vztahem mystickým Vesmíru k mikrokosmu

k cíli věčné Světla zúrody.

A tu v mocném šumu Jarní Vítr,

rušný Posel Žití, hnal se po pláni,

přeletěl jak bouř, ale mé srdce

v mžiku zved’, v ně zadul vyzvání:

„Synu-Básníku, to já, Angelus Vitae,

jenž svou hlásnou troubou křísí celou zem,

letě z kraje v kraj, by nezahynul Život,

ale všechen popel vzňal se požárem,

já, jenž rostlin pyl, hlas zvonů, tvorstva, lidí

pro úkony Žití, Lásky roznáší,

já, jenž lodi Žití po všech vodách světa

k Neznámému Moři slavně unáší,

já v tvé srdce dmýchám, ať se duchem nadchne,

světlem vzplápolá a zvonem zazvoní:

Básníku, slyš praskot líchy světa,

kde z věčného setí v lůnu stvoření

za plození slasti, útrap rození,

stále nových klasů zlatá sklizeň zkvétá,

stále nová slavnost přebohatých žní.

Tajnou mízu lásky rozšum v sobě více,

mořem skrytých světel celý v slávě vzhoř –

na tisíce semen v hloubi srdce klíčí:

změň je u chléb Lásky, žehnáním je zmnož –

nech ať písně lásky rozletí se krajem

v nejdálnější kouty naší planety,

a tam všude vznítí neklid nových snění

v srdcích tisíců pro nové povzlety!

Vzal jsi – dávej, byl jsi vznícen – zpívej:

Život je jen světlo, věčné hoření!

Světlem Velepísně Lásky vše kol sebe zapal:

Život je jen Láska, Věčné Tvoření!“