JARNÍ JITRA.

By Jan z Wojkowicz

Ó vlažná jarní jitra, vy svěží jarní jitra!

Jak dětský a bezděčný úsměv útlých a po nemoci –

lehká a vzdušná lázni rekonvalescentů!

Miluju Vás vděčností nemocné princezny, kterou princ políbil dlouze

a ozdravil láskou!

Miluju Vás něhou milenky, která, ač plachá, se bez bázně tulí,

oddaností útlého děcka, které se k strážným andělům modlí!

Vše chápu jinak, vše miluju jinak,

a více tak, tak nekonečně více!

Vše procitlo najednou ve mně!

Radost z života skromná,

jásání z vlajících, růžových pentlí,

z celých řetězů růžových, bláznivých polibků,

letících bílým, křišťálným, zázračným vzduchem –

láska útlých a slabých ke květinám útlým a slabým,

oddanost k zlatému slunci, jež hřeje studené ruce,

a sesláblá prsa hřeje, a tesknící líbá oči,

a pobledlé hladí ruce, nemocí bledé ruce –

a laškuje s mladičkým listím, až zelené listí se směje –

Vše chápu jinak, vše miluju jinak,

a více tak, tak nekonečně více!

Jak se to lehce chodí, jak se to protahuje!

Jak se to koupá v slunci, v té zlaté a stříbrné lázni,

jak se dnes napájí oči zelenou radostí trav!

Jak se to v pění ptactva, tak světlém, opile topí!

Jak se to stříbrnou něhou a radostí bílou až hyne!

Šílení, Opojení!

Ó vlažná jarní jitra, vy něžná jarní jitra!

Jak dětský a bezděčný úsměv útlých a po nemoci!

Miluju Vás vděčností nemocné princezny, kterou princ políbil dlouze,

a ozdravil láskou!

Vše chápu jinak, vše miluju jinak,

a více tak, tak nekonečně více!

Je vzduch jak stříbrná lázeň,

jsou vánky, jak lichotné vlny,

čeří se kolem a v dáli,

pod rukou, s vlasem a listím

laškují, hrají si, svítí,

hladí a hřejí a chladí...

Tu srdce sní, plné něhy, nadšeně vlající s větrem,

jak bílých bříz zelené vlasy:

O růžových pobřežích moře, zdravených zámořským větrem,

o mystické čistotě dětí, vzdušnosti dívenek sladké,

o něžné, stříbrné radosti –

o všem, co zelené, bílé, a svěží, a naivní, a mladé,

o všem, co stříbrné, radostné, slavné,

o všem, co vykoupané, světlé a nekonečné –

tu srdce je jako Oltář o slavnosti Božího Těla,

vonící jarem a květy,

zelení ověnčený,

zářící zlatem slunce,

zelená ratolest sama!

Ó vlažná jarní jitra, kouzelná jarní jitra!

Jak dětský a bezděčný úsměv útlých a po nemoci –

lehká a vzdušná lázni rekonvalescentů!

Miluju Vás vděčností nemocné princezny, kterou princ políbil dlouze

a ozdravil láskou!