JARNÍ KOLOZPĚV DĚTÍ.

Již první motýl z kukly vetché vzletěl

a všechno živé volá: kamaráde!

Jde slunce blíž a tisícero světel

na vody k moři spěchající klade.

Je teplý vzduch jak vlna šeptající,

jež v tanci veselém nás uchvátila.

Dech větru divoký nám čechrá kštici

a tajně říká slova rozpustilá.

Kdo udrží nás pevně na otěži,

kdy rozkvetlo již všude pokušení!

Nám všechny cesty na nebesa běží

a pekla pro nás nikde věru není.

Ze zraků stařeckých ať přísnost zírá!

Za zády hlupců budeme se smáti.

Ať slzy s očí nikdo neutírá:

neb perla slzy úsměvem se zlatí!

Dnes uniknem’ i metle psychologa,

jenž s naší duší rady sobě neví.

Nám druhem pes, ať ohař nebo dogga,

a skřivan, s blankytu jenž střásá zpěvy.

Jsou ve všech hnízdech naši kamarádi,

i v kolébkách, jež souvrať tajně skrývá.

Svět celý, jak se směje, máme rádi.

Jen pro nás kvete všechna hmota živá.

V jediný řetěz všechny paže spojiť

a zeměkoulí celou protančiti,

přeskočit propast, k novým světům dojíť,

za klobouk vetknouť rozžhavené kvítí!...

Toť nemožno... Nám koutek země stačí.

Je plno štěstí v modru pod nebesy.

Do zpěvu našeho zní písně ptačí

a zurčí potok, jejž nám daly lesy.

A my jsme šťastni v poli mezi zvěří,

jež, křikem veselým zas jaro vítá.

Den každý tepla víc i jasu měří

a zem se točí, vůní květů spita...