JARNÍ KRAJINA.

Proč v pamět tvou se vrací bílý

z modřínů čnící v troskách hrad,

jak za hory se slunce chýlí?

Proč v pamět tvou se vrací bílý

dívčí ten profil... úsměv milý,

mlha když stoupá z šerých lad?

Proč v pamět tvou se vrací bílý

z modřínů čnící v troskách hrad?

Tam na křídlech tě touha nese,

Božích muk sloup kde pokryl mech,

v němž bodlák, metlice se třese.

Tam na křídlech tě touha nese,

hlas líbezný však neozve se,

jak vstříc ti zníval v mládí dnech!

Tam na křídlech tě touha nese,

Božích muk sloup kde pokryl mech.

Obláček zlatý v dálku plová,

nadějí sladkou dýchá máj.

V hlubinách lesa houká sova.

Obláček zlatý v dálku plová,

milenci jak jdou od hřbitova

s písničkou na rtech v zkvetlý kraj.

Obláček zlatý v dálku plová,

nadějí sladkou dýchá máj.

V tvoji však pamět zas se vrací

ten vyčítavý z mládí stín,

a v nachu červánků se ztrácí.

V tvoji však pamět zas se vrací

s divokou břehu dekorací,

kouzelný obraz Jarmilin.

V tvoji však pamět zas se vrací,

ten vyčítavý z mládí stín...

O skálu s křížem proud se tříští,

kde poustevník měl z dávna chyš,

a vítr kolem lká a sviští.

O skálu s křížem proud se tříští,

v západu rudém tratolišti.

Z chaloupek dým se plazí výš.

O skálu s křížem proud se tříští,

kde poustevník měl z dávna chyš.

Stříbrné mlhy plynou šerem,

s vřesovišť v dol je vítr svál.

Luny tvář září nad jezerem.

Stříbrné mlhy plynou šerem;

pod skalou v pestrém kvítí sterém

Máchův jak přelud by tam stál...

Stříbrné mlhy plynou šerem.

A poutník Věčna mizí v dál...