JARNÍ KVÍTÍ

Sedmikrásy, jaterníky,

bílé, žluté sasanky,

petrklíče, koniklece,

plicník, blatouch, fialky,

od poupat je pozoruji,

doufám, čekám, miluji,

až je toho náhle všude

plná stráň a plný les.

Dnem a nocí silná vášeň

tvoří, plodí bez hluku –

Každý den se znovu zpíjím

do sladkého šílenství,

a co nejde říci slovy,

chválu každé rostliny

stvolů, listů, květů, barev,

odstíněných zelení,

chtěl bych vroucně malovati,

aby každý list a květ,

každá kontura a barva

pěly radost, lásku, jas,

jak je budí v zlaté chvíli

našich styků důvěrných...

Na Východě byl to kdysi

v sedmnáctém století

bohatý a smělý mistr

japonského rokoka,

jehož jméno bystře zvoní, –

byl to Korin Ogata,

který štětcem zpíval chválu

květin tak, jak chtěl bych já.

Ale mistr z Orientu,

když své trsy rozkládal

s vroucností a obratností

vášnivého milence

po skládacím paraventu,

dal jim vždycky za podklad

vážné, pyšné, drahé zlato,

holedbavou nádheru –

Kdežto já bych maloval je,

ty své jarní milenky,

sedmikrásy, jaterníky,

bílé, žluté sasanky,

petrklíče, koniklece,

podběl, plicník, fialky,

na pozadí trochu prostším:

hedvábí své pokryl bych

blankytem těch nebes našich

s bělostnými oblaky.