Jarní lásky.

Co lásky bloudí z jara v stínech lesů!

Jak málo však se dočká vyplnění

svých snů a tuch! Část větší v podjeseni

zas opadá jak lehké zvonky vřesu.

Co polibků a objetí a plesů,

co hlasných přísah, sladkých zamlčení,

a v tůň vše spadá, kde se Lethe pění,

a v srdcích poušť, o štěstí ani hlesu.

Co dělá příroda jen s těmi žáry,

jenž stromy živí, z nichž plod nelze trhat,

zda v jiné zas je spotřebuje tvary?

Či bez trestu jí dovoleno jesti

v své choutce tisíc okamžiků zmrhat,

z nichž člověku by jeden stačil k štěstí?