JARNÍ MADRIGAL.

Rozhodilo jaro květy

štědrou rukou v kol,

ptákům vdechlo nové vzněty,

novou mízu v stvol.

Strom je svícen mnoha ramen,

hoří vznícený,

každý květ jest jeden plamen,

bílý, červený!

Rozehrálo motýlovi

pestrá křídla v hon,

zemi utkalo pás nový

z lech i anemon;

ba ženám v sladkém plese

sáhlo pod korset,

bouřnější že vlnou pne se

ňader bílý květ;

cítí duše, jak jest mladá

v sil a vznětů ruch,

cítí a se vzdává ráda,

jak chce silný bůh!

Křídlatý ten malý, známý,

kdys jak pralesy,

na slepou jenž bábu s námi

věčně hraje si!