JARNÍ MEDITACE.

Na písku hedvábném, zde na pobřeží,

kde oslní vln mihotavý jas,

tak líně v pyjama žen těla leží,

žen Evropy, žen věků všech a ras.

Před moře velebou jde život všední,

tak den co den zříš stejné lidičky,

jsou tady Juani i starci bědní

a s čínskými též dámy pinčlíčky.

V tom roce pamětném úmrtí Goetha

z Čech nevlídných já vyšel jaru vstříc,

kraj šel jsem políbit jasného světa,

kde bylo by i srdci tepla víc.

A duší vábivě mi píseň zněla,

tak touživá, ta píseň Mignony,

v ní zněla pohádka mi mládí celá

o kraji s oranži a citrony...

Leč vše to marno je – dnes na pobřeží,

kde oslní jas mihotavě zrak,

Čech chmura dědičná mi v duši leží

a srdce mé je života už vrak.