JARNÍ MELANCHOLIE.

Ó, dívky, jděte, jaro v duši zpívá,

v předvečer svatby při měsíčních mhách

pro květy v háje, šerem vlas ať splývá –

jen ztište zpěv, kde šílená se schvívá

a po rtů jedu žízní v matných snách.

Ó, ženy, jděte v sad, kde z květů žhavých

se prolamuje mříže zborcená

a ve paprscích vodotrysků lkavých

milenců touha kvílí nedočkavých,

žár vášní dlouhý, snění bezjmenná.

Však vyhněte se zrezavělé mříži,

jak nemocní za teplých jarních dnů

za kterou bledí trestanci se plíží,

s jichž rukou vlhkých, průsvitných se zhlíží

a třese skvrna vašich zločinů.

Ó, matky, jděte pro podléštky v lesy

kolébkám, z nichž se chlouba vaše skví;

kol chmurných míst však zatajte své plesy,

kde smutné vrby nad růvky se věsí,

v nichž opuštěné matkou děti spí!