Jarní motiv.

Ve kryptě srdce mého černě chladné,

kde vzpomínky jen lampa rudě plápolá,

v niž slunce zář však zlatem nezapadne,

spí v rakvi příšerně má Láska – mrtvola.

Já hrobu vlastního jsem strážce bídný,

jenž sám, sám pohřbíval svůj vznět a cit,

jsem pouští beznaděje chodec klidný,

nad mrtvou drahou neumím se pomodlit...

A přece – ó, ten div – kýs anděl bílý

se chví teď v kryptu mou, svit žhavý proudí v ní,

má mrtvá Láska živne jarní chvílí,

a hrobař slyší hlas: Jsem život, vzkříšení!