Jarní myšlénka.

Máj kráčel přes celý daleký svět,

vše volal k ruchu, písni a letu

přec mnohou již k životu nevzbudil snět,

a mnohého ptáka nevzbudil k letu.

Jak usmál se, zakýval, zavolal,

tam vzplanulo srdce, omládlo čelo,

přec na mnohém čele neroztál žal,

a mnohé srdce ho neuslyšelo.

Tož aspoň květu dal na hrob nám,

skryl kámen jím chladný, holý a siný,

až nevěděl hrob, zda kvete to sám,

či zda to vedle kvete kdos jiný.