JARNÍ NOC.

Noc tiše zpívala, šum prvních zelení a jarních vod

byl její melancholické písně doprovod;

ve výši hvězdy, světelné kalichy nesmírné,

dýchaly těžkou vůni nadzemských vegetací;

a ruce bratří mých, jak při smrti na prsou zkřížené,

ležely tiché a zklamané a jako kámen ztížené,

zlomeny prací.

Však jejich ruce duchové k hvězdám se rozpjaly,

miliony duší na zemi a ve všech světech objaly

a dlouhý oddech radostných procitnutí,

sváteční vření věčného města,

duchových křídel šumění, hra větrů v mystickém osení,

orchestrů neviditelných zapění,

zdvihlo se v taktu jejich tajuplného gesta.