Jarní noc.

Lehce se do noci blankyt rozpíná,

závoje průsvitné létají kol,

jak perly v kalichu temného vína

kmitají hvězdy a zírají v dol.

Vysoko nad nimi v šeřivé báni

houpá se měsíc, jej kolébá sen,

zvon jest to stříbrný, noc ním vyzvání

světu svou rozkoš, i ze světa ven!

S paprsky jeho se zlatými proudy

rozlívá čarovná hudba vždy blíž,

postavy mlhové vznášejí oudy,

rusalky loudí se z úkrytu již,

v závratné výši se blýskají hory,

úpatí věnčeno kruhem je vil,

dechovým vanotem chvějí se bory,

z nich lesní panny jdou na kratochvil;

sluneční záře spí v poupěti vonném –

těsné to lůžko, leč sladký to sen!

vyzváněj, noci, tím stříbrným zvonem

světu svou rozkoš i ze světa ven!