JARNÍ NOC

By Antonín Sova

Snivý, jarní, vůní rozšlehaný dech...

Spí ta země jako v snech.

V pýří květů, v záři hvězd.

Jako v pohádce to jest!

Břízy kývnou, zavzdychá si keř.

Modrá šeř

na oblázky padá v brod,

v bílé květy, v tůně vod.

Ač spí v temnu kolem zem,

teplá je svým jarním úsměvem.

Jak by přebolenou bolestí

zachvíval sen o štěstí.