Jarní píseň mrzutého.

Každý spěchá do přírody

v máje první den,

vše jest plno blaha, shody,

svět jest zlatý sen.

Nechci zpívat po Carduccim

„v mozku mém že výr,“

co je světu, čím se mučím?

Svět mi nedá mír!

Kdyby aspoň výr tam seděl,

bavil bych se s ním,

veselej bych na svět hleděl

v cigarety dým.

Ale tam, kde prázdno zívá,

prázdno jen čtyř stěn,

v hrobě kde vše odpočívá,

myšlenka, cit sen;

kde tlí jako spráhlé kosti

plány titanů...

přírody mám, lidí dosti –

doma zůstanu!