Jarní píseň na hrobech.

Jde tiše jaro mladé,

jde v písni a květu, v lásky snech.

Co zeleni kol všade

i na hrobech!

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!

Jak, mrtvý, je ti dole

po víru a bouřích, zápasech?

Teď sedmikrásy v kole

si sedly v mech.

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!

Jsi smířen? – V ňadrech země

to trysklo v života pramenech,

a z daleka a jemně

dí každý dech:

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!

Po letech s tebou cítím,

co zkusils v života těžkých dnech;

dí hrob teď halen kvítím

jak na posměch:

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!

Co tobě písně ptáků?

Co vůně a rosa v poupatech?

Co blesky lásky v zraku.

Smích na ústech?

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!

Či přec tvé žití parné,

ty slzy a trudy a shon a spěch,

to vše nebylo marné? –

Zde zní jen vzdech:

Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!