JARNÍ PÍSEŇ.

Co přání toužených v hrudi

jsem měl,

co snění jarního v hlavě!

Já myslil: Splní se hravě!

Ó, žel!

Když zřel jsem, všecko že klam je

a kal,

mně život hříčkou byl planou,

já mnil, že spálí hruď zdranou

mi pal.

A teď, kdy každý strom kvete,

i zeď

se stará révou zas halí

a ptáci přilétli z dáli –

a teď?

Teď nemám žádných už přání,

jsem rád,

že ptáky slyšet jen mohu

a vůni z bezu a hlohu

jen ssát!