Jarní píseň.

Hráz pod hradem, kde denně chodívám,

již zelená se, jarní vody hučí,

zpěv ptačí srdce budí k lásky hrám

a věčná příroda nás žíti učí...

Svou hroudou zavoněla zase zem

a vábí kouzlem nepomíjejícím,

ať starce, oráče neb snílka sem,

k svým ňadrům mateřským a milujícím.

A pilný oráč čeká s touhou již,

by v kyprou zemi mohl pluh svůj vnořit,

a země, střásši zimní mdloby tíž,

též touží dětem svým chléb živný tvořit...