JARNÍ PÍSEŇ.

Tak mile jarní slunko dnes

v kraj usmálo se z podnebes!

a jeho září zlacené

se třpytí luhy zrosené.

A nad polemi veselo

těch skřivánků se rozpělo,

že, jak to zvučí v nebesa,

i ve mně srdce zaplesá.

Co květu každém na proutku,

co na lukách je kohoutků,

a kukaček a pomněnek,

– a v hlavě mé co myšlenek!

Neb je mi to jak v pohádce,

jak zelená se v zahrádce

mé myrty každý lísteček

na svatební můj věneček.