JARNÍ PÍSEŇ

Stříbrné skřivanů písně

slunečné ve výši?

Les černý se dívá přísně.

Což ještě neslyší?

Ty, s vroucíma očima paní,

buď při mně vždy po boku,

dnů jarních zvěstování

až zazpívá v hluboku.

To zavzněly vřeskné rohy

a pastýřské šalmaje.

A jehnědy zazlátly, hlohy

se bělaly do kraje.

Nemeškej, nebezpečí

je v minutce prodlení,

pojď bez rady, starosti něčí,

bez přátel, bez modlení.

Tak prostovlasá a v šatě,

jejž právě na sobě máš

a taková, jako svatě

ty uvnitř hoříš a pláš.

Než pěšinou sejdem k cíli,

vše do květu rozpučí.

Pojď, než květ opadne bílý.

Pojď, v moje náručí.