JARNÍ PÍSEŇ

Kdybych já věděl: je velká láska,

bělostná jako lilie květ –

můj bože, což já šel bych ji hledat

od mladých let na celičký svět.

Lesem i horou, dolinou, skalou,

trninou ostrou chtěl bych se brát

za láskou vzácnou, jak ji mám v duši,

všechno bych pro ni podstoupil rád.

Já bych ji hledal ve dne i v noci

pro její něhu, pro štěstí dech –;

lásko ach, kde jsi, kde jsi, má lásko,

což budeš jenom žíti v mých snech?

Zjev se mi, drahá květino, jsi-li,

květino divná, čistší než sníh...

ve chrámech touhy svíce již planou,

modlím se, svatá: zjev se mi v nich.