JARNÍ PÍSNĚ FEUILLETONISTOVY (3)

Rád já chodím lučinami,

bývá po nich milá chůze,

ale když jsou trochu deště,

je tam zase mokro tuze.

Často mne už páry z lučin

k silné rýmě rozdráždily,

radil bych já tedy lidem,

aby louky vydláždili.

Pak ať prší, to je jedno,

hnedle je zas louka suchá,

řekne-li kdo: „Zkazíš trávu“,

je to výčitka jen hluchá.

Vždyť nám v Praze po náměstích

taky pěkně tráva bují:

tolik jí tu vždycky roste,

co jí lidé potřebují. –