JARNÍ PÍSNĚ FEUILLETONISTOVY (4)

Přírodo, ty tuze krásná,

nad tebe snad v světě není,

když já někdy k tobě vyjdu,

nevycházím z udivení.

Vezměm na příklad ty ptáčky!

Pořád zpívaj, vrzy – vrzy –

tuze se těm ptáčkům divím,

že je to přec neomrzí.

Pořád též ti ptáčci žerou,

zobou, klofou, hlavou hází –

a já se jim zas už divím,

že si oběd nepokazí! –