JARNÍ POHÁDKA.

Až ke mně přijdeš jednou,

svět jarem budiž mlád,

a dálí nedohlednou

jas blýskejž odevšad,

co nad rašícím lesem

svým despotickým plesem

föhn teplý bude vát!

Vát pozdrav těsným krovům

od velkých bouřných vod,

jenž sílu dá tvým slovům

a smíchu doprovod,

a v jehož vůni solné

vzdech touhy sladkobolné

s ním výskne o závod.

A tenkrát, jako hádě

když za jarního dne

se v prosluněném sadě

ze tmavé sluje hne,

tak z mého srdce skrytu

vstříc vyjde tvému citu

mé snění záhadné.

Jak v pohádce tak právě

opustí černou skrýš,

s korunkou na své hlavě

se plazit bude blíž,

a ji z milosti boží

u tvojích nohou složí,

a že jsi králem, zvíš.