JARNÍ POVZDECH.

Ó, Vesno, co vše zbouzíš kolem,

květ v údolí, květ na stráni,

i srdcím, jež se kruší bolem,

jsi první záře svítání!

Ó, Písni, za Vesnou jdouc, ruku

svou kladouc tiše do její,

co budíš tužeb ve souzvuku

ve ztmělé večer aleji!

Ó Lásko, jdoucí s Písní, Vesnou

a patříc ploty do zahrad,

v svou síť mou duši zdrhni plesnou,

věř, dám se chytiti tak rád!