JARNÍ PROCHÁZKA.

Ta zlatá procházka dnešní

v aleji kvetoucích třešní!

To byla radostná chvíle,

kdy svátek příroda slaví,

ty květy májově bílé

splývaly na naše hlavy,

skřivánčí písně kol zněly,

k ráji tu chybělo málo, –

ó, rci, co duší nám válo,

co táhlo našimi čely?

Ta naše procházka dneska

jak byla sladká a hezká!

A ty jsi byla tak milá,

tak plna něhy a krásy...

Kol země o lásce snila,

jež k nám se odevšad hlásí.

A rty mé tiše se chvěly

a zrak můj v duši tvé hádá:

„Rci, máš mne opravdu ráda,

tak ráda pro život celý?“

A co jsi řekla mi k tomu

v aleji kvetoucích stromů?

Tak jako paprsek světlý

v duši mou vešla tvá slova –

a stromy bíle kol kvetly,

máj k zemi vrátil se znova,

jásavé písně kol zněly...

To pro nás všechno se krášlí

a my jsme přece se našli,

vždyť dávno jsme rádi se měli!

Ta zlatá procházka dnešní

v aleji kvetoucích třešní!

V duši, hle, co jen to zkvetlo,

nad čelem, co jen to vlá mi?

Pod stromy bílé je světlo,

to sama Láska šla s námi.

Jas její čistý a skvělý

září se v duši mou odlil,

když jsem se za tebe modlil,

duše má, světe můj celý!

Máj v duši, tak jsme šli domů

alejí kvetoucích stromů...