Jarní procházka.

Sta tisíc kouzelných ech,

probouzel pružný mi mech,

po dlouhé zimě jednou zas,

když tísní šel jsem trav a řas,

kde řeky křídový břeh

plál bělem sedmikrás.

Ó Bože! Každý ten květ

byl náhle mluvící ret.

„Což v zimě zaspal's?“ ke mně děl

a já jsem strnul, já se chvěl...

Jak nový byl mi svět,

jímž zamyšlen jsem šel!