Jarní prška v lese.

Mechem svěžím lehce noha kráčí,

ze všech stran se mladé listí tlačí,

ze všech stran to raší, kvete, voní,

těžká jehnědou se haluz kloní.

Živý smaragd, kde spočine oko;

v moře zeleně jak přehluboko

dál se noří, bílý peň až břízy

v různých tónech té zeleně mizí.

Lehký šum a náhle krok tvůj stane,

jarní prška v mladé listí kane

s prouhy mraku a v to slunce svítí,

v každé kapce spící opál nítí.

A vše hraje, leskne se a hoří,

jako bych stál v hloubi na dně v moři,

v zeleň sklem zřel z potápěče zvonu,

ba, teď zdá se mi, že v perlách tónů!

Každá krůpěj až v dno duše splývá,

jak pod prsty duchů tam to zpívá...

Jako přimrazena noha stojí –

Sladké tóny, kdo vás v píseň spojí?