Jarní revêrie.

Je vlažný den a plný kouzla jara

o zlatém květu pták si píseň v lese zpívá,

o bílém slunci sasanka kdes dumá,

jako střela skřivan k nebi letí,

by zpíval píseň vzkříšení.

To dojme, když černá půda voní

a rolník poprve do pole vsadil pluh.

Tu krávy pobízí svým „hi“ a bičem praská,

to dojímá, když člověk uzří kdesi

na stráni za větrem první květ.

To dojímá, když člověk vyjde z města

do tichých polí sám a sám

a touží mít po boku družku svoji,

jíž radosti a žaly možno sděliti.

To dojímá, když klepot mlýna slyšíš

a píseň skřivana kdes u lesa,

kam myslivec již zelený si kráčí,

by prohléd’ cesty svého revíru.

To dojímá, když člověk zrušen

chce znovu v mládí věřiti

a zasteskne se mu náhle

po letech zase po štěstí...