JARNÍ ROZHOVOR

„To nebe se směje

jak boží dítě.

A slunce hřeje,

pojď, uzdraví tě.“

„„Má ruka od pilné práce

se nemůže hnouti.

Však oko zří na zahrádce

již kočičky v proutí.

A na záhoncích

narcisy voní,

a v modrých zvoncích

smích důvěrný zvoní.““

„Pojď, vyjdem již z jitra

ulicí Chudou,

kdo ví, zda tak zítra

hřát louky budou.“

„„Ne, vyšla bych z rána

a s tebou se smála,

leč večer rozčarována

bych zaplakala.““

„Pojď v luka vít věnce,

ať chvíli se pomilují,

než se mi tvé bílé ruce

upracují.“

„„Jak můžeš jásat,

nakrmit máš-li

své všecky, kdož nemohou na sad

a hladem by zašli?““