Jarní ruch.

Svět jižních vánků pocelem se budí,

luh květem pyšní se, les vnadou dýše,

cit prozářený kypí z lidské hrudi

jak víno z číše.

Zdroj rozperlen; jak labuť mdlá si svěží

kment křídel Vesna v červánkovém moři,

den slunný touhou u nohou jí leží

a láskou hoří.

Na vzduchu zlatých vlnách zvučně plyne

pták jásající k nebes nivám zase,

a krása vesmír do náručí vine

a usmívá se.

Na trávě žhavé diamanty planou,

v nich na tisíce nejluznějších zjevů;

a s větví stromu vonné vločky kanou –

a pěvcům z duše rudé kapky zpěvu. –