JARNÍ RYTHMY

Stromy juž kvetou na stráních a vzduch je čistý jak dítě,

příroda, nevinná, i když nejkrutší zločiny páše,

volá dnes k slavnosti mládí a k souložím šťastných párů...

Chtěl bych dnes hledat ty páry, jež dovedou zapomenout

na spáry číhající v tmě vlastních i cizích koutů,

chtěl bych být květem na ňadrech, jež milenec poprvé tiskne,

chtěl bych být travou, jež lehá pod objetím mladých lidí,

bych z rána pokropen rosou znova se zdvihal k slunci

s rozkošnou vzpomínkou, že jsem byl poduškou lásky.

Chtěl bych jít tam, kde se pracuje na nějakém velikém díle,

kde duch a sval svorně pohánějí rythmický pochod strojů

a práce jest opojením a vysvobozením lidí,

chtěl bych být písní, jež splývá s rtů dělníků nesmrtelných,

do hukotu páry a v rachot kol a ve vítězný hvizd píšťal,

chtěl bych být látkou, kam vsává se pot, nezřený v zápalu píle,

chtěl bych být věncem, jímž zdobí se hotové dílo,

když hrda na svůj zdar odpočívá juž radostná práce.

A ještě chtěl bych se vplížit do kruhu horoucích duší,

jež v synthesu krásnou pojaly každý vznět revoluční

a světem se rozejdou nyní s paprsky ve štědrých rukou

nesouce myšlenku vzpoury těm, kdož jsou zotročeni,

nesouce naději na celý život všem poníženým a chudým;

chtěl bych být pochodní, která zažehá staré tvrze,

chtěl bych být slovem, jež probouzí pokorné otroky králů,

chtěl bych být praporem rudým, jenž padl na barikádě

a ráno byl znova vztýčen vítěznou vzpourou.

Stromy juž kvetou na stráních a vzduch je čistý jak dítě,

rcete, kde je ta láska, jež chodí po světě nahá

a vzdoruje spojeným hlupákům, pokrytečkům a kněžím,

vzdoruje spárům číhajícím v tmě vlastních i cizích koutů,

rcete, kde je ta práce, jež blaží a osvobozuje,

nepřipoutaná k řetězu krádeže rafinované,

za sebou nevlekoucí vychrtlé davy svých dětí,

a rcete, kde je ta vzpoura s plameny v rozumných očích,

nezotročená malounkými tribunky politiky,

nenasycená soustem králova slibu a hrdá příliš,

než aby se vláčela hampejzy zvětšelých parlamentů!

A znáte-li mladou půdu, kde taková láska kvete,

taková práce opojuje a taková vzpoura se vzpíná,

tož přijďte kořeny vyrvat zoufale zápasícímu,

smutnému štěpu sadaře, jmenujícího se Volnost,

a ponořte jej do té šťastné, přešťastné půdy.