JARNÍ SEDMIKRÁSE.

Ty prostá nivy sedmikrásko,

tak plna rosy, svěžesti,

kdo utrhne tě, svatá lásko,

nes on, ty ne, vše bolesti.

Neb tys tak dobrá, pošetilá;

tak naivně zříš do trávy,

tvá korunka jest jasně bílá,

tvůj okraj temně krvavý.

Kveť dále, ale pouze sobě!

Jen svou by tebou zdobil hruď,

kdo urve tě, v té umři době,

kdo zašlápne tě, proklet buď!