JARNÍ SEN.

Nad křížem starým ptáče pělo,

pod křížem dřímal ples i žal,

já hřbitovem šel, kloně čelo,

a toho ptáka poslouchal.

Hnut písní, sed’ jsem za křovisko,

až ucítil jsem hlíny dech,

a šípku prut, jenž rostl nízko,

mi přes prsa pln růží leh’.

A oči zamk’ jsem, ve tmu spáče

a v dumu pad’ jsem tajemnou,

že sám jsem mrtvý a to ptáče

že zpívá snivě nade mnou.